Jak jsem překonal zdánlivě nemožné.

Vzpomněl jsem si na jeden úžasný zážitek.

Na dovolené v Římě jsem si celou dobu přál, abych se vrátil v úterý linkou ve 14:25. Už v Praze jsem věděl, že ta linka bude dost obsazená, a tak jsem si zadal objednávku do vesmíru...

No abych řekl pravdu, bál jsem se, zda se dostanu.
V rámci zaměstnaneckých letenek jsme totiž měli nárok na let pouze v případě, že jsou v letadle volná, neobsazená místa. A kdo pracuje u aerolinek, ví, jak beznadějně plné bývají některé linky, třeba ty z Itálie. Dokonce jsem měl domluveno od kolegyně Hanky, že mi pošle den před odletem sms, jak to vypadá. Během dne jsem netrpělivě očekával příchod zprávy. Ale Petra, letuška, se kterou jsem byl v Říme, že proč to chci vědět? .. že co ti to pomůže vědět, že se nedostaneš?.. stejně tam pojedeš a budeš čekat zda někdo nepříjde, mohl by ses dostat, event. i do kokpitu. Já jsem to nikdy neřešila, prostě jsem věřila že se dostanu, a vždycky jsem se dostala….! 

No prostě mně – starému mazákovi, musí někdo vysvětlovat jak se to dělá a jak funguje tajemství ?! :-)

Dobře, říkám ji, děkuju, máš pravdu, beru všechno zpět, prostě se dostanu a víc to nebudu řešit. Tak jo, pak jsem tomu už prostě věřil a jednal podle toho. Najisto jsem jel vlakem na letiště a najisto přišel k odbavení.

"Let je momentálně plný, budete na waiting listu"

byla odpověď paní na check-inu. Tak sedím v Gatu a říkám si, to by bylo nudné kdybych se hned dostal přece, a tak čekám. Neviděl jsem to nijak moc růžově, dokonce pán v Gatu mi odpověděl, že "it is not very good" ,... nebyl moc optimistický, prostě dodával mi odvahu :-D 

Vtom jsem si vzpomněl na hlášku z filmu Tygr a sníh. Aha, že to bude plné, to jsem asi špatně pochopil.... ale rozumím tomu správně, že to vlastně znamená, že se nakonec dostanu? 

Vydržel jsem věřit a odměna přišla. V letadle nakonec zbylo jedno volné místo. A dokonce u okénka, kde sedávám nejraději. A jak už to bývá, vždy, když věříme navzdory aktuální situaci a přemůžeme tak sami sebe i osud, pak nás Vesmír odměňuje bonusy navíc. V tomto případě to znamenalo, že mě při nastupování do letadla vítala letuška a moje výborná kamarádka Lenka. Jak příjemné setkání! Na její otázku "Kájo, jak se ti to povedlo se sem dostat??" jsem se jen usmál a naznačil pohledem vzhůru odkud vítr vane. Během letu jsem od ní dostával nadstandartní servis a kochal se pohledem z okénka. Tento let byl úžasný zážitek a  já na něj rád vzpomínám i s ponaučením které mi přinesl. 

že jakákoliv bezvýchodná situace, je ŘEŠITELNÁ...!

že to nejprve vypadalo naprosto beznadějně.... neviděl jsem jakékoliv východisko, ale do poslední vteřiny jsem věřil, a tak se nakonec „něco“ stalo, že jsem se dostal.