středa 15. srpna 2012

Je vyhrávání namáhavé ?

Znovu si do počítače instaluju hru Cashflow 101 v podání Roberta Kiyosakiho. Má to jediný důvod - chci si opět navodit takový ten stav - kdy se mi daří a kdy si sám svou myslí určuji, jak ta hra bude probíhat. Protože přesně to se dělo, když jsem ji hrál naposled. A líbilo se mi to. Byl jsem z toho nadšený. Hra probíhala zhruba přesně tak, jak jsem si přál. Dodnes si vzpomínám, když jsem hrál Cashflow poprvé, a to rovnou v deskové variantě se skutečnými lidmi. Napravo odemě seděla žena,

které se podařilo hned v prvním kole skočit na políčko "dítě". Načež pronesla: "Já to věděla, já mám na tohle smůlu, já na to šlapu pokaždé." To se nediv, když si tohle myslíš, spíš se ptám, proč to tak děláš? pomyslel jsem si. 

Ale byl jsem ticho. Jako odstrašující příklad to bylo dobré a jen mě to nabudilo k tomu, abych se více soustředil na to, co si přeji. Aha, takže teď potřebuji skočit na příležitost, bankrot přeskakuju, potřebuji výplatu, takže by se mi hodila šestka, apod. Vycházelo mi to. Přesně to, co ta žena používala k tomu, aby se jí nedařilo, já použil pro svůj prospěch. Na rychlodráhu jsem se dostal sice až jako druhý, ale pro mě to byl ohromný úspěch! 

Časem jsem si nainstaloval počítačovou verzi a s chutí i nadále využíval sílu svých myšlenek k tomu, abych ovlivnil hru. Zde bych potřeboval dobré akcie, támhle zase prodat dům.... vše přicházelo jako na zlatém podnose.

Není nutno snad vysvětlovat, že metody, které platí ve hře platí i ve skutečném životě, a tak když se do stejného rozpoložení dostanu ohledně různých věcí v životě, pak se v reálném životě začínají dít věci! O to víc je udivující, že to zkoušení si na těch hrách postupně ustávalo.

A proto se ptám sám sebe: Co mě vedlo k tomu, že jsem hru odinstaloval a přestal hrávat? Co mě vědlo k tomu, že jsem přestal hrávat i online Poker, ve kterém se mi také občas dařilo. Co mají všechny tyto věci společného, že přicházejí jen čas od času a nejsou trvalé? Stejně jako třeba mé rozhodnutí vyhrát jednu místní soutěž, či výhry nad přáteli ve známé hře člověče, nezlob se. 

A něco mi tam vyskočilo. - Je to namáhavé. Abych v člověče, nezlob se házel dost šestek a všechny vyhazoval, musel jsem se soustředit a vynakládat jakýsi druh námahy. Abych v Cashflow ovlivňoval průběh hry musel jsem se dostat do toho správného rozpoložení, což opět vyžadovalo námahu. Abych v pokeru celý večer vyhrával, musel jsem být dobře naladěn, být sebevědomý a cítit se jako ten nejlepší. Abych vyhrával ve hře scrabble, musel jsem se nejdřív chvíli přemlouvat že to bude skvělé, a že dnes večer mi nebude vadit být v té vyhrávací náladě.

(!!!)

Jakoby můj přirozený stav byl ten nevyhrávací, ten ve kterém se nic neděje, je tam nuda, ale přitom je zažitý jako normální, a je velmi pohodlný. Nevyžaduje námahu. A tak když chci zažívat úspěchy, když chci vyhrávat, když chci ať se mi daří a něco se změní, pak cítím, jakobych musel vynaložit jistou námahu. Vydat ze sebe energii. Musím se rozhodnout, že teď se do toho vložím a budu vyhrávat, ale nesmí to být dlouhodobé! Na dnešní večer by to šlo, na tuhle jednu hru to zvládnu ale víc ne. 

Napadá mě, je možné, že námaha = koncentrace? A tou námahou pravděpodobně myslím udržování koncentrace po celou dobu hry tak, aby se mi dařilo.... zřejmě? A proto je jednoduché a zábavné hrát hry a v nich vyhrávat, jsou to krátké záležitosti. Všichni ví kdy je začátek, jak dlouho hra zhruba potrvá a čím je stanoven konec. Jsou dána jasná pravidla. V životě mi tohle chybí. Život je dlouhodobá hra, není jasné co znamená vyhrát, a není ani tak zábavný, bereme ho příliš vážně.

Ale co s tím?

2 komentáře:

  1. pak je možné se zeptat: musí být tento stav hojnosti námahou? Myslím, že cílem je naučit se žít trvale v pocitu hojnosti a vnímat takový stav jako radostný a pro mě přirozený...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. přesně tak, naučit se vnímat přirozený stav tak, že mám hojnost všeho a tak je to přirozené.

      Vymazat