Když jsem dneska koukal z okna na tu sněhovou vánici a opětovné ochlazení na mínusové teploty, ptal jsem se sám sebe: Kdo si 'sakra' jenom tohle mohl přát? Vždyť už začínalo Jaro. Veškerý sníh už stál, louky byly zelené a plné sněženek a krokusků. Tak kdo si mohl přát zpět takovou zimu?
První mě napadl bratr. Slyšel jsem ho nedávno si stěžovat, že jaro ještě nechce, že by si rád ještě zalyžoval. Moc jsem tomu tenkrát ale nevěnoval pozornost. Jaro už bylo evidentní a dokonce to předpovídali i meteorologové. Kdo za to skutečně může, jsem se měl dozvědět již brzy. (No měl, já to chtěl vědět, takže odpověď musela přijít.)
A přišel jsem na to dnes večer. Při koupeli. Napouštěl jsem si plnou vanu horké vody a děkoval, že dneska teče opravdu horká, takováta skoro vařící. A užíval si ten pocit tepla, zatímco venku je sychravo a zuří vánice. A v tom ve mně hrklo.... Vždyť já si to přál! Je to pár dní zpátky. Taky jsem si chtěl poležet ve vaně a ohřát se, jenže voda nebyla dost horká. Zatoužil jsem po horké a vyslal přání do vesmíru: Příště až se budu koupat a venku bude zima, tak poteče vroucí voda. Spolu s pocitem horké vody, jsem poslal i ten pocit chladna a zimy tam venku, protože jinak by to přece nemělo smysl. Kdo by se chtěl vyhřívat ve vaně, když venku bude plus 15 a příjemně teplo?
A tak jsem si zase uvědomil, jak si tvořím tento svět svými přáními a tužbami. Nikdo jiný. A že strašně často na to zapomínám a že je to možná škoda. A že ujasnění si, co zrovna teď chci, je to nejlepší, co pro sebe můžu udělat, protože si můžu vyjít vstříc.
Takže: Jaké chci vlastně počasí další týden ? Cože to chci zítra na oběd? Jakou chci mít zítra náladu? Jakou chci aby měl zítra náladu můj kolega? Co bych zítra rád dělal? Co by mi teď udělalo radost? Teda jinak: Chci mít radost?....apod.
Žádné komentáře:
Okomentovat