Šílenej svět

Svět se v posledních letech radikálně změnil. Možná si myslíte, že lidé tohle říkají v každé době, ale oproti minulosti je tu jedna - výrazná změna - navíc.

Programy, takzvané vzorce myšlení, podle kterých lidé žijí, se několikanásobně namnožily. Dříve si člověk zvolil: Chci být kuchař? Budu celý život kuchař. Chci být kovboj? Budu kovboj. Chci prožít lásku jako ve filmu? Prožiju si přesně takový scénář. Pár verzí, nic složitého. Všichni věděli, co je láska, co znamená pracovat, anebo být vojákem.

A dnes?

Zapněte si na deset minut televizi a proklikejte se těmi seriály a uvidíte během těch deseti minut 40 podob lásek. Zamilovanost a pak rozchod. Zamilovanost a pak svatba. Láska na celý život, ale s trápením. Láska na celý život, ale neopětovaná. Láska na celý život bez problémů. Láska ke stejnému pohlaví. Sex každou noc s někým jiným. Sex bez lásky. Sex s láskou. A tak dále, a tak dále.

Kdo si má z té změti příkladů vybrat? To už nestačí, říci si, že chci prožít lásku. Protože pod tím není jeden konkrétní obraz. Člověk to musí nadefinovat do těch nejmenších detailů. Anebo, říci si, jaké pocity chce zažívat a pak to "domaluje" Vesmír za něj.

Jak tak brouzdám internetem, čtu diskuse, blogy, pouštím si videa, čím dál víc se setkávám s čím dál větším počtem možností. Příklady: 

Běhejte ve speciálních běžeckých botách, protože jinak se vám poškodí noha.

versus

Běhejte bosí, protože boty ničí vaše chodidla.

Abyste běhali správně, musítě dodržovat tyto pravidla.

versus

Neexistují žádná pravidla, běhejte jak chcete a jak se vám to líbí.

Každá varianta má své zdůvodnění, každá má své skalní fanoušky. Po začínajícím běžci se chce vlastně jediné. Aby si vybral, kterou skupinu bude následovat. Jenže: jedni říkají to, a druzí zase tohle. Tak co je teda správně? Není žádné správně..... křičí čtenáři jednohlasně. A křičí správně.

Přesto to množství variací a způsobů JAK lze cokoliv dělat se lidem staví na obtíž, pokud se mají rozhodnout.

Uvedu další příklady:

Jedni se stěhují z města na venkov, protože klid je mnohem lepší než hluk velkoměsta. Druzí se stěhují do velkoměsta, protože nesnášejí tu nudu na venkově. Jedni hledají práci, do které by mohli dojíždět, zatímco druzí hledají způsoby jak tu práci provádět z domova. Jedni si budoucí zaměstnance vybírají u pohovorů, aby si vzali ty nejlepší. Druzí berou všechny a ty nejleší z nich dělají. Jedni preferují vedoucí pozice, druzí zase rutinní zaměstnání. Jedni preferují přesnou hierarchi, druzí volnost.

A tady je ten problém, protože, dejme tomu se rozhodnete podnikat a teď: jaký obraz v hlavě vlastně máte? Co to pro vás znamená podnikat? Jak konkrétně? 

Založit živnostňák a živit se sám manuální prací, nebo založit s.r.óčko a najmout několik lidí. Podnikat ve službách, nebo v produktech? Vyrábět vlastní, nebo překupovat.  Dřít od rána do večera a tím se prezentovat jako podnikatel, nebo zredukovat vlastní činnost na minimum podle 4 hodinového pracovního týdne? Chci být ten podnikatel, co je vedoucím a tráví svůj čas ve firmě, nebo ten, co všechnu práci deleguje a outsourcuje, aby se mohl válet v Bahamách na pláži. Podnikat klasicky, nebo online? Kolik času chci vlastně věnovat práci, kolik rodině, jak má vlastně přesně vypadat můj život. Jak to mám udělat, abych to měl co nejlépe a zároveň, aby to bylo podle mého vlastního gusta.  

Mít jasno

A jsme nakonec zase u toho: "Jak to vlastně chceš ty sám ??" 

Ponořit se do vlastního nitra a hledat odpovědi v sobě. Místo naslouchání či nahlížení navenek. Tam venku můžeme zachytit příklady. Inspiraci, která nás chytne a my si řekneme, to je ono. Přesně takhle to chci. Jenže pokud je té inspirace přespříliš, začíná škodit. Někde jsem četl, že čím více možností mají lidé k výběru, tím hůře a déle se rozhodují.

Budu-li upřimný, i já se bojím učinit špatná rozhodnutí, Vím, na tom je třeba zapracovat, ale věc se má tak, že mám-li možnost rozhodnout se pro dům za těchto finančních podmínek, vědom si, že je to dobrá cena, ale bude bez zahrady, pak se zdráhám, protože vím, že někdo vedle si přál ještě větší dům i se zahradou a zadarmo. A jemu to bude splněno a mně také. 

Jak se zbavit toho pocitu, že dělám něco hůře než někdo jiný vedle? Proč bych měl chtít podnikat a dřít od rána do večera, když někdo podniká tak, že jen něco založí a pak se válí celé dny na pláži. Proč bych měl chodit do práce za průměrnou mzdu, když někdo vedle vydělává stonásobek? Ona ta neznalost má skutečně i dobré stránky, a přílišná vědomost naopak může škodit, jako v tomto případě.

Odprostit se od toho hluku vně a v souladu se svým vlastním srdcem učinit rozhodnutí. Zároveň se přestat porovnávat tím veřejným metrem, co dělí věci na dobré a špatné, lepší a horší. 

Dovětek:

Ta různorodost světa je vlastně dokonalá. Neměla sloužit k naší inspiraci či ukazování směru, kterým bychom měli jít. Tak jsme se to naučili vnímat až my sami. I skrze média, která nám nutí stále jistý obraz. Ona ta různorodost je původně pouze výsledným stavem pro ty, co si řekli, jak to chcou. Každému se zde plní jeho přání. - A jaké je to vaše?

Dovětek druhý:

Přestat se porovnávat je hloupost. Nikdy se nezbavíme něčeho tím, že se toho chceme zbavit. Je třeba to něčím nahradit. Co je pro vás jinou variantou než se stále účastnit toho porovnávání a hodnocení?...nechávám prostor pro vaše vlastní nápady. Já svou vizi už mám.

A třetí:
Je to vlastně jako v tom filmu Rocky:

"...někde na té cestě ses změnil. Přestal jsi být sám sebou. Od druhých lidí sis nechal nakukat, že nejsi dost dobréj... "