neděle 19. října 2014

Motýlí přeměna

Když jsem včera sledoval televizní pořad Zázraky přírody, byl jsem jednou reportáží doslova fascinován. Ukazovali nám na zrychlených záběrech přeměnu zakuklené housenky v motýla. Jakmile se totiž motýl vyklubal a vylezl ven ze zámotku, tak zůstal stát a bez jakéhokoliv pohybu čekal na to, až dostatečně uzraje a až mu křídla i tělíčko samy narostou do potřebné velikosti.

To, co mě fascinovalo bylo právě to stádium čekání na to, až bude připraven. Na těch zrychlených záběrech bylo krásně vidět, jak se mu vyvijí tělo a zvětšují křídla. A ten motýl nemusel po tu dobu vůbec nic dělat. Jen seděl a čekal až bude připraven a schopen vzlétnout.

Tohle stádium mi v životě člověka čas od času docela citelně chybí. Člověk se často pouští do věcí, na které není ještě připraven, či schopen je zvládnout. Naráží a padá, chybuje a za ony chyby je následně trestán a platí za ně. Svět, společnost nečeká. Neptá se jestli jsi už uzrál. Nikoliv. Zralého tě sice potřebuje, ale častokrát ti nedají vhodné podmínky k tomu uzrání. Ne. Musíš hned teď vstát a jít se něčím živit. Den za dnem podstupuješ zkoušky, a výzvy na které nejsi připraven, v něčem uspěješ v mnohém nikoliv. 

Jsme pány tvorstva, ale ani sami sebe neznáme natolik, abychom byli sto říci, zda něco jsme schopni zvládnout a co ještě ne. Nevyznáme se v sobě, neumíme být sami k sobě dostatečně upřimní, abychom si dokázali přiznat, že ještě potřebujeme uzrát. Naivně se vrháme po hlavách do bitev, ve kterých jsme poražení, protože jsme chtěli bláhově věřit, že to nějak půjde. 

Ten motýl je stokrát menší jak člověk, jeho mozeček musí být titěrný v porovnání s našim a přesto ví přesně co dělá. Ví, že zraje, a ví, kdy to zrání skončí. Nikam nespěchá, do ničeho ho okolní svět netlačí. Ví, že je čas čekání a zrání, a tak čeká a zraje. Moc dobře pozná, kdy už je připraven. A když ten moment nastane, roztáhne svá křídla a letí světu vstříc. Je připraven, a všechny situace ve kterých se ocitne, ví jak má řešit a  ví, že je schopen je zvládnout. Už je přeci "hotový".

Zatímco mně osobně tento pocit "hotovosti" docela významně chybí. Myslím, že je to fatamorgána za kterou se honíme, ale nikdy ji nebudeme moci uchopit. Jakoby nám bylo souzeno být vždycky ve všem jenom tím učněm, tím žákem, který se stále musí učit a kterému bude život vrhat pod nohy takové zkoušky, které ho sice úplně nesemelou, ale rozhodně se o nich nedá říci, že by už byl připraven je zvládnout s grácií.

Pro toho motýla se čas, po dobu jeho zrání, zastaví. Nemusí si nic shánět ke snědku, nemusí řešit svou kariéru, ani platit účty za telefon. Jistě, může ho něco sežrat, ale není to potřeba řešit. Není to pro něj nebezpečí nebo nutnost, vnímá to jako životní cyklus a neposuzuje to. Důležitý je pro něj pouze proces zrání a růstu. Netouží po partnerce ani po bytu ani po létání v deštných pralesích, protože ví, že všechno má svůj pravý čas a ten jeho čas je nyní určen ke zrání. Nezatěžuje se falešnými domněnkami a tužbami. Zraje a tak vše podřizuje zrání. Nemá potřebu spěchat.

Naopak lidská mysl je příliš roztěkána. Většinou si myslíme něco, jen proto, že si to chceme myslet, i když realita je zcela odlišná. Častokrát je náš čas vyměřen něčemu jinému, než co se ve skutečnosti snažíme dělat. Pak se trápíme, setkáváme se s neúspěchy a jen ve všem narážíme. Oh jak pošetilé chování. A přitom by jen stačilo se na pár okamžiků zastavit a pochopit, kde se nacházím. Jaké jsou mé možnosti a až podle toho vědomě konat.

"Všechno má svůj čas." - Je velice mocná věta, jež má zásadní význam v našem životě a jejíž princip je potřeba velice dobře chápat a zejména - RESPEKTOVAT !

Žádné komentáře:

Okomentovat